Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


Bez názvu..

21. února 2013 v 17:44 | Verča.. |  články
Horké slzy dopadající na mou tvář, mě spalují. Bezdůvodně se kutálejí dolů. Jejich příval nemohu zastavit. Proč? táži se sama sebe. Sama nevím proč se neustále derou další. Ten chladný rozhovor tří zpráv ve mě probudil pochyby. Zda pravdu přináší má intuice netuším, ovšem ta bolest je nesnesitelná. On, jenž netuší nic, bezstarostně bádá kdesi na místě mi ukrytém. Třeba zbytečný je žal můj, kdo ví? Já nikoli. Zde přenáším ten drásající pocit ve mě. Zvenku vpohodě se zdám, každý kdo pohlédne na mě vidí tvář bezstarostné osoby. Útěchou pro mně jsou pouze tyto řádky. Síla ve mě postupně upadá. Sama sedím zavřená ve své komůrce, před okolním světem zvědavých lidí. Po tmě zastrčená v malé místnůstce. Jen čekám až se zimní obloha venku zahalí do úplné temnoty a dovolí mi vyjít ven. Až zakryje mou tvář černým oblakem a já se nadechnu zimního smogu tam venku.
Odcházím..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zrozená v (k) temnotě Zrozená v (k) temnotě | Web | 21. února 2013 v 20:36 | Reagovat

Uch... jen mi to přijde, nebo nemáš moc dobrou náladu? *ironický smích.*

Ale je to pravdivě napsané...

2 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 23. února 2013 v 1:25 | Reagovat

odchazim a v pustinach sebe sama smysl svych vet hledam. Jsem nebo nejsem? Flasinet s papouskem a kalny vychod Slunce v absinthu v ne upadam ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama