Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


Březen 2013

Malá dáma

29. března 2013 v 14:22 | Verča.. |  články
Pohled má vážný. Prochází sem a tam ve snaze o co nejladnější krok. Pozoruje okolí a nic nenechá uniknout svým pronikavě modrým očím. Šatičky z hedvábí sahající po zem jí chůzi moc neusnadňujou. Jsou zlaté pošité černými flitry a korespondují k jejím čokoládově hnědým vlasům. Její výše dosahuje sotva deseti centimetrům, ale její srdce by se dalo přirovnat k nekonečnému vesmíru. Rozdává úsměvy všem protijdoucím a ti ji ho záhy oplácí. Je jako slunce, co přináší radost již od pohledu. Plyšový medvídek po ni pokukuje a jakmile dostane odvahu, požádá ji o tanec. Ta se se smutkem v očích podívá na Kena, který je obklopen lesními vílami. Odvrátí svůj pohled a přepne svou mimiku do úsměvu. Kráčí s medvídkem k tanečnímu parketu a věnuje mu jeden tanec.
Když večer skončí, doprovodí ji do jejího paláce, aby cestou nepřišla k nějaké újmě. Ona mu poděkuje a rozloučí se. Únava ji už dále nedovolí přemýšlet a pohltí ji spánek.
V tu chvíli si neuvědomila, že v ten večer našla přítele na celý život. Bylo tomu tak, i když to nebylo jasné na první pohled.

Rozbor otázky "Proč?"

27. března 2013 v 18:47 | Verča.. |  články
"Proč?". Často používaná otázka, ale co v sobě skrývá? Co ukrývají tyto čtyři písmenka?
Může být znakem vyhýbky k odpovědi. Když dotyčný odpoví otázkou "proč?" druhá strana vysvětlí proč se vlastně ptá a mnohdy se stane, že zapomene, že odpověď na prve položenou otázku, už vyslovena nebyla.
Může se pod ní skrývat dychtivost a očekávání. Když otázka, na kterou se posléze odpoví "proč?", je ve smyslu: "Co děláš o víkendu?" Nebo podobného znění. Osoba, jež byla oslovena, do své otázky "proč?" vkládá určitou vědomost. Neptá se proto, že by nevěděla co tím tazatel myslel, ale chce urychlit následující vysvětlení, popřípadě další otázku, kterou očekává z druhé strany.
Může to být ovšem jen nevinná otázka, položena právem. Protože dotyčná osoba to prostě nechápe. Chce odpovědět, jen není sto odhadnout situaci a preferuje znění: Jistota je jistota.
Toť rozbor otázky "proč?".
A proč vlastně píši na toto, zcela nesmyslné téma? Poněvadž jsem se usmyslela, že napíšu na první slovo, jež dostanu jako odpověď od jedné osoby.

Já výstředností

25. března 2013 v 20:01 | Verča.. |  Téma týdne
- "Je tak zvláštní." - "Koukejte na to." - "Co je zač?"
Koukali na mě, jako každý pozemský tvor co mě spatří. Za chvíli byl kolem mě shluk lidí, jako by se uprostřed dělo něco zvláštního. Což taky dělo, já byla tak výstřední, že to v lidech vyvolalo zvědavost. Doposud jsem byla schoulená, takže jediné co ze mě bylo vidět, byla křídla jež mě díky své velikosti zakrývaly. Netuším jak jsem k nim přišla, ani nevím kdo vlastně jsem. Prostě si to nepamatuju. Jako bych začala žít teprve potom co jsem dovršila svých dvanácti let. Od té doby se potuluji světem, ale teď jsem onemocněla a zesláblá ležím zde. "Je to přerostlá husa." Zakřičel jeden z davu, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Rozhlédla jsem se po zvědavých měšťanech. Ti zalapali po dechu. "Vždyť je to dívka."
Poznamenala jakási žena skoro šeptem. Vyškrábala jsem se na nohy, ale byly slabé, tak jsem se sesunula zpět k zemi. Lidi vypadali strnule, neměli potuchy co dělat. Zírali a ani se nehli.
Začala jsem se plazit a prodírat si cestu mezi nimi. Na rameně mi přistála čísy ruka. Ohlédla jsem se a spatřila vřelou tvář staré paní. "Pojď, vezmu tě k sobě." Podepřela mě a pomohla mi. Ta osoba se o mě postarala. Velmi jsem si ji oblíbila, protože mě nesoudila, podle toho jak vypadám a brala mě jako obyčejnou dívku. Neměla jsem stálé bydliště a stařenka žila sama. Vzala si mě pod svá křídla a já ji začala brát jako svou babičku. Tak jsme žili šťastně po mnoho let..

Noc překvapením (3)

24. března 2013 v 11:27 | Verča.. |  Ona, tak jiná.. On, tak dokonalý..
Noční obloha byla jasná, plná hvězd, jež pozorovaly svět z velké výše. Samuel mě vytáhl na piknik. Přesně po té co odbila půlnoc, zjevil se u mě v pokoji a bez jediného slova mě vynesl z okna. Nechápu jak si ve mě získal takovou důvěru, za tak krátkou dobu. Stačil pohled do očí a já věděla, že stačí řict stop a on by zastavil. Ovšem já nechtěla, tak jsem se nechala unášet do temné noci.

Celine Dion & Barbra Streisand - Tell him

23. března 2013 v 20:21 | Verča.. |  Hudba

Překlad refrénu:
Jen mu to řekni
Řekni mu že slunce i měsíc
Vychází v jeho očích
Oslov ho
A pošeptej mu
Ta něžná slova, tak jemně a sladce
Obejmi ho tak pevně, až ucítíš jeho tlukot srdce
Láska bude ten dar, který dáš sama sobě

Smutek

21. března 2013 v 20:14 | Verča.. |  poezie
Smutek. Ten jediný je teď můj pán, teď úkoly mi dává.
Smutek. Provází mě a mé srdce dusí. Já padám a on vstává.
Smutek. Kdosi příležitost mu dal. Nevím zda následky si uvědomil.
Smutek. Přišel a neptal se, pak pravidla si stanovil.
Smutek. Nařídil mi mít kamenou tvář a úsměv mi z tváře vzal.
Smutek. Slzy na tváři mi přičaroval a do srdce vtloukl žal.
Smutek. Když odporovat jsem mu chtěla, přitlačil ještě víc.
Smutek. Ten odporný pocit, já vydala se mu vstříc.

Čekání

19. března 2013 v 18:13 | Verča.. |  články
Čekání na něco, po čem toužím nejvíce, je strast. Hodiny se táhnou neskutečně pomalu, jen proto abych pak vyslechla svůj ortel. Předem vím co mě čeká, ale stejně ve mě dřime malá jiskřička naděje. Jiskřička jež se během momentu změní v nedůtklivou a odmítá se rozžehnout plamenem na který čekám. Když padne konečné rozhodnutí, jehož výsledek předem znám, prolomí se ve mě hranice zoufalství. Čím déle čekám, a doufám v něco, co je pravděpodobně nemožné, tím víc se má osoba přibližuje k chladné soše, jež vydává stále míň úsměvu. Mou mysl zahalí vzpomínky a okolní svět nevnímám. Mé představy, zdají se čím dál víc nereálné. Jen stále čekám a doufám. Nejde to jinak. Zdá se mi, že nic nedává smysl. Čekám a doufám. Stojím v mrtvém bodě a ne a ne se hnout z místa. Kdy dostanou mé sny reálnou podobu? Kdy? Či dostanou ji vůbec? Stále se ptám. Chci lítat štěstím, nic neřešit a smát se. Ne s žalem potloukat se životem.
Je to jen sen, sen který se nikdy nesplní, ale co když jednou přece...

Vlak života

18. března 2013 v 23:23 | Verča.. |  Téma týdne
Být stále svá, to je to nejtěžší a nejobdivuhodnější, jež za život můžeme docílit.
Život je nevyzpytatelný a stačí chvíle okamžiku, aby se zbortil jak domeček z karet.
Představa šťastného žití je nádherná, ale není nikoho, kdo by aspoň jedinkrát neprobrečel noc v úmorné bolesti, kdo by neměl alespoň jediný den náladu na bodu mrazu. Nikoho kdo by nebyl ani jeden den protivný ke svému okolí.
Ne vždy jsou chvílé strávené šťastně, to ale neznamená, že se člověk schová před okolním světem.
Dostali jsme jedinečný dar a to je život.
Tento dar se nesmí promarnit, musí se opečovávat, dohlížet na jeho cestu. protože život je velice cenný, je to to nejcennější co kdo může dostat.
Kdo ho navíc stráví v lásce, má neskutečné štěstí.
Když v životě potkáte osobu, která vás chytí za srdce, máte pocit nehorázného strachu. Strachu z toho, že tu osobu ztratíte. Strach, že bez ní váš život nabere rychlost a vy se zřítíte ke dnu.
Do propasti, jež se nazývá smutek, deprese, temnota, která vás zahalí.
Život je cesta, někdy dlouhá jindy zase krátká, ale je důležité co po sobě zanechá.

K tomuto tématu se velice hodí citát, který mi poslal jeden člověk, kterého mám moc ráda.
Nedá mi to a musím se o něj s vámi podělit: "Život je jako divadelní hra, není důležité jak dlouho byla hrána, ale jak byla zahrána."
a ještě jeden: "Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech.."

Přichází

18. března 2013 v 10:16 | Verča.. |  články
Příchází.
Přichází a nese s sebou pozitivní náladu.
Když přichází každému se na tváři objeví úsměv.
Dává si hodně načas, jako by se na každém kroku zastavovalo.
Co krok to zastávka na rozhovor se svými sousedy.
Nejprve skrytě klábosí s létem, které je zatím v nedohlednu.
Další zastávku zavadí o podzim, jež na své cestě má ještě mnoho času.
Potom se zimou svádí hádku a bojuje o své místo zde.
Je to velký soupeř a zuby nehty odolává paprskům slunce, jež na ni vyslalo.
Už brzy, brzy nás osvobodí od zbraní, které na nás hází ta krutá zima.
Sníh smete z cest, polí i lánů.
Vše rozzáří pestrými barvami a vlije do nás tu pozitivní energii.
Ano, postupně ale jistě přichází jaro.

Tereza Pergnerová - Andělíček

17. března 2013 v 11:34 | Verča.. |  Hudba

Klavírista v nesnázích (2)

14. března 2013 v 18:14 | Verča.. |  Ona, tak jiná.. On, tak dokonalý..
Probudilo mě ranní slunce. Minulá noc byla zvláštní. Mám pocit jako by se něco událo, ale má paměť mi vypovídá službu. Zamířím do koupelny vyčistit si zuby a potom si dám snídani. "ááá" Při pohledu do zrcadla mě zasáhne nepříjemné zjištění. Můj krk, který obvykle zdobí řetízek s přívěskem, teď zeje prázdnotou. Jako zrychlený film se mi přehrála událost z minulého večera.
Místnost s klavírem. Klavírista jež hrál krásnou píseň a ledově působící žena. Na nic jsem nečekala a vydala se hledat budovu, která mě včera vtáhla do sebe. Celý den utekl a budova jako by se propadla do země. Rozhodla jsem se, že si zajdu dát něco k snědku. Vešla jsem do kavárny "Na rohu." Celkem útulná místnost s vínovými stěnami a bílým nábytkem. Sedla jsem si ke stolu u okna.

Prosím

12. března 2013 v 16:16 | Verča..
Zdravím vás blogeři a blogerky.
Chtěla bych vás z celého srdce poprosit abyste zavítali na tuto stránku.
Poté, pokud budete tak laskaví, opište kód a hlasujte pro psa Debbie.
Může se dát 5 hlasů za hodinu, ale budu vděčna i za jediný.
Je to pes mé sestřenky a touhle formou bych jí i jejímu psovi chtěla pomoci k dosažení více hlasů.
Omlouvám se za tuto reklamu co sem vkládám. Doufám že nebude zbytečná.
Vřelý dík všem co budou hlasovat.

Provokace

10. března 2013 v 10:58 | Verča.. |  články
Nervy pomalu ale s jistotou docházejí, když veš se neustále vtírá ke mě. Že veš? nikoli. Je to otravná bytost co rýpavou má náladu. Musím se snažit, aby mé ruce neudeřily. Počáteční alergie do mě udeřila. Je to špatné mít alergii na svého bratra, ale někdy je to k nevydržení. S agresí vrážím do klávesnice. Což nemohu mít krapet soukromí? Ať zalezu si kamkoli, hned se připlazí. Jeho chování hraničí s bláznovstvím. Je snad normální ničit mi jen tak pro zábavu nástěnky? Či mluvit neinteligentně a zapírat své činny? Nebo mučit bezbrannou čtyřnohou bytost, jenž pes se nazývá? Výsmívat se do očí, když já pukám zlostí? Brát věci mé, jen kvůli provokace? A proč to? Jak vidět do hlavy mu mám? Nepochopitelné co zažívat musím. Občas chvíle světlé má a občas na zabití. Kdy do normálu vrátí se mu nálada? Kéž brzy. Raději vezmu toho ubohého čtyřnohého tvorečka na procházku a budu doufat, že aspoň tam za mnou nepůjde..

Upír a člověk

9. března 2013 v 15:08 | Verča.. |  poezie
Můj pokus o báseň..

Když člověk jde temnou nocí
je zahloubán v myšlenkách
Ocitá se bez pomoci
tu najednou se zvíří prach

On stále nic netušící
kráčí cestou stále dál
kdosi za ním plížící se
vymýšlí svůj lstivý plán

Člověk něco zpozoruje
zmocní se ho panika
upír ho však omamuje
i přes to člověk utíká

Jeho kroky utichnou
když kdosi ho srazí
vedle něj se ocitnou
fakt bezcitní vrazi

Tlukot srdce buší slabě
až postupně vyhasne
kolem něj se baví hravě
s jeho tělem rozverně

Tak skončil život člověka
který byl bez hříchu
tu skořápku upír odvléká
ať nevzbuzuje moc strachu

Jen kaluž krve zde zůstává
roztéká se směle
která význam mívá
jen proudíci v těle..

Divadelní hra - zkrocení zlé ženy

6. března 2013 v 21:02 | Verča..
Včera jsem se školou navštívila divadlo Petra Bezruče.
Jeli jsme na večerní představení Shakespearovo Zkrocení zlé ženy.
Herci se inspirovali divadelními hrami, které se hrály již v antickém řecku v 5. století př.n.l., a to tak, že hráli jen muži.

Pár fotek z představení zkopírovány ze stránky.

Zkrocení zlé ženy Zkrocení zlé ženy

Zkrocení zlé ženy

Zkrocení zlé ženy Zkrocení zlé ženy


Roxette - Listen to your heart

4. března 2013 v 9:23 | Verča.. |  Hudba

Překlad refrénu:
Naslouchej svému srdci
Když na tebe volá
Naslouchej svému srdci
Není nic dalšího, co bys mohl dělat
Nevím, kam jdeš
A nevím proč
Ale naslouchej svému srdci
Dříve, než mu řekneš sbohem

Tajemná místnost (1)

1. března 2013 v 18:54 | Verča.. |  Ona, tak jiná.. On, tak dokonalý..
Snažila jsem se napsat povídku, tak jsem zvědavá na vaše názory, příjemné čtení přeju.


Procházím temnou uličkou.
V tu chvíli si mi před očima zjeví velká budova v gotickém stylu.
Chci ji přejít bez povšimnutí, ovšem něco mě nutí do ní vstoupit.
Dominantou budovy je obrovská klenutá chodba.
Vstupuju do sálu, kam mě přitáhne klavírní symfonie.
V sálu je pusto, přesto nemám strach
Nechávám se unášet krásnou skladbou.
Tančím.
Vznáším se na parketu s očima zavřenýma.
Nechávám se unášet krásnými tóny, které zní z odlehlé místnosti.
Nemám zdání kdo hraje na klavír a je mi jedno, že jsem v sálu sama.
Skvostná melodie mě pomalu opouští a mé taneční nadšení záhy ustupuje.

Nekonečno..

1. března 2013 v 17:44 | Verča.. |  Téma týdne
Nekonečný je prostor kolem nás. Tok myšlenek jež se neustále valí jak příval tsunami. Nekonečný je čas, který se táhne rychlostí motýlí chůze, do určité chvíle. Nekonečný je vesmír. Vesmír a tělesa v něm, ten nespočet hvězd, které vytváří na noční obloze různé obrazce. Jsou to chvíle na které se nedá zapomenout ani s nezměrnou snahou. Nekonečno. Je to život knižních fantasijních hrdinů, kterým se nekonečný život zdá otravný. Chvíle pro člověka, jež někoho ztratil.Také život lidí ve vězení, jejichž hřích byl tak krutý, že pro ně není žádná spása. Toť je nekonečno.