Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


Tajemná místnost (1)

1. března 2013 v 18:54 | Verča.. |  Ona, tak jiná.. On, tak dokonalý..
Snažila jsem se napsat povídku, tak jsem zvědavá na vaše názory, příjemné čtení přeju.


Procházím temnou uličkou.
V tu chvíli si mi před očima zjeví velká budova v gotickém stylu.
Chci ji přejít bez povšimnutí, ovšem něco mě nutí do ní vstoupit.
Dominantou budovy je obrovská klenutá chodba.
Vstupuju do sálu, kam mě přitáhne klavírní symfonie.
V sálu je pusto, přesto nemám strach
Nechávám se unášet krásnou skladbou.
Tančím.
Vznáším se na parketu s očima zavřenýma.
Nechávám se unášet krásnými tóny, které zní z odlehlé místnosti.
Nemám zdání kdo hraje na klavír a je mi jedno, že jsem v sálu sama.
Skvostná melodie mě pomalu opouští a mé taneční nadšení záhy ustupuje.


Otvírám oči. Obcházím mítnost s několikatery dveřmi a postupně je otvírám. S napětím čekám za kterými se objeví klavírista, který svými prsty hrál okouzlující píseň. Předposlední dveře byly zamčeny. To podněcuje mou zvědovost ještě víc. Lomcuji s mohutnými dveřmi. Nic.
Sklesle svěsím hlavu a odcházím. V tu chvíli se dveře samy otevřou a vpustí do sálu světlo.
Pomalu se otáčím, tam nikdo. Zvědavost převládá strach a tak se plížím k tajemnému, neomítnutému pokoji. Zjišťuji že pokoj se dělí na dvě části. Je oddělen velkým rudým kobercem. Za ním stojí velký klavír, jinak je místnost pustá a prázdná. Nikde ani jedna osůbka.
Prásk. Mohutné dveře se zavřely. Chytá mě panika. "Co zde pohledáváš?" Ozval se neznámý hlas. Leknutím jsem poskočila a nebyla schopna slova. Byl to muž okolo dvacetipěti let. "Neumíš odpovědět?" Promluvil znovu, měl jemně zastřený okouzlující hlas. "Slyšela jsem odsud klavír a chtěla jsem zjistit, kdo to hrál," Konečně jsem promluvila. "byl jste to vy?" Změřil si mě pohledem a mírně povytáhl obočí. "Ano já, měla bys jít." "proč?" Opáčila jsem. "Odejdi." Očima prozkoumávám pokoj, část za kobercem byla prázdná jen uprostřed se tyčilo velké křídlo.
Druhá část nesla kamenný psací stůl, obrovská truhla ležela na podlaze podél dveří, na zdi viselo zrcadlo a vše bylo pokryto pavučinami. Odejít bych vážně měla, ovšem něco mě nutí ještě chvíli počkat. "Zahrej mi tu píseň, cos hrál před chvilkou, pak odejdu. "Ne, okamžitě zmiz." V jeho očích se značil příznak nevole. Tak jsem se dala na ústup, ovšem už bylo pozdě. Do místnosti vtrhla jakási žena. Měla chladný pohled a šel z ní respekt. Teď chápu proč mi klavírista radil k odchodu. "Vím co chceš, ale nedostaneš to." Pověděl. Neznámá se na něj opovržlivě podívala, následně obrátila svou tvář na mě a vykouzlila na tváři ledový úsměv, až mě zamrazilo v zádech. "Maličká, ukaž ten přívěsek, co nosíš na krku." Nepřestávala se usmívat. Už jsem se nadechovala k odpovědi, ovšem klavírista mě předběhl. "Ona ti nic nedá, o to se postarám." Trochu mě namíchlo že odpověděl za mě. "Ty se do toho nemíchej. Ukaž, smím se podívat?" Odbyla ho a s pomocí dvou kroků se ocitla vedle mě. "Ne" opět mě předběhl. Žena mi násilně strhla přívěsek i s řetízkem, co jsem dostala po narození. To mě naštvalo. "Okamžitě mi ho vraťte" Osočila jsem
se. Neznámá se zasmála hrdelním smíchem a znenadání zmizela. Nechápavě jsem zírala na místo, kde před chvíli stála. "Teď běž domů a pořádně se vyspi, budeš to potřebovat" Poradil mi klavírista a také zmizel. Došla jsem domů a po hodinovém proudu myšlenek konečně upadla do říše snů...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mylife-nininqa mylife-nininqa | 2. března 2013 v 18:51 | Reagovat

Je to Krásný :D

2 Zrozená v (k) temnotě Zrozená v (k) temnotě | Web | 2. března 2013 v 18:54 | Reagovat

Zajímavé, bude to mít pokráčko?

3 Verča.. Verča.. | Web | 2. března 2013 v 19:55 | Reagovat

[1]: dík

[2]: pokud mě zasáhne múza

4 wikac11 wikac11 | Web | 21. března 2013 v 18:24 | Reagovat

další pěkné dílko,tak zvláštně tajemné...prostě krása

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama