Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


Povodeň života

3. června 2013 v 18:22 | Verča.. |  Téma týdne
V neočekávané chvíli se bez milosti přiřítila. Smetla vše co si za život pracně vybojovala. Neměla s ní žádné slitování. Proč? Kladla si stále dokola. Proč? V koutě sesunutá ke zdi ze sebe vypouští žal. Po pár hodinách bezútěšného pláče se konečně slzné kanálky uzavřely. Teď už jen tupě kouká do protější zdi a v hlavě se jí proti její vůli rekapitulují události posledních dnů.

Začalo to velkou ránou. Jedno odpoledne, byla to středa, přišla ze školy domů jako každý jiný den. Hodila batoh s věcma za dveře a šla automaticky pro vodítko. "Ráchel." Nic. "Ráááchel!" Zavolala o něco hlasitěji, ovšem bez úspěchu. S divnou předtuchou se šla podívat na zahradu. Byla tam. Fenka zlatého retrívra se svíjela v křečích a bolestech u záhonu s bylinkami, které tam pěstovala její babička. I přesto, že ji ihned odvezla na veterinu, bylo pozdě. Ráchel neměla žádnou naději a musela být utracena.

O dva dny později už byla schopna vrátit se mezi lidi. Vydala se do školy a celkem se těšila, že uvidí svého kluka Denise. Když přišla do školy, nikdo ji nečekal, protože byla omluvena na celý týden. Zamířila do šatny a zkontrolovala čas. Denis by měl přijít za pět minut, tak se rozhodla že na něj počká. O pět minut později uslyšela nějaké hlasy a smích. Když však spatřila jejich majitele, přestala dýchat. Byla to její kamarádka Beáta v obětí Denise, který měl zrovna na práci zahrnovat její krk polibky. Proběhla kolem nich oslepená přívalem slz, které už si prodraly cestu ven. Z dálky ještě zaslechla jak ji volají.

Celý výkend strávila zalezlá v posteli a společnost ji dělalo nespočet papírových kapesníků a nudné filmy v televizi, které stejně nevnímala. V pondělí ráno ji probudila hádka rodičů, kterou následoval zoufalý a histerický pláč. Vylezla z postele aby zjistila co se stalo. Její mamka brečela a mlátila do otcovy hrudi, který ji pevně a povzbudivě svíral v náručí. Se smutkem v očích na ni pohlédl. "Babička.." Zlomil se mu hlas a ona ihned věděla co se jí snaží sdělit. "Ne. To nemůže být pravda..." Řekla a vyběhla z domu. Běžela seč jí síly stačily aby utekla tomu žalu co jí pronásledoval. Když jí po několika metrech došly síly, zabočila do opuštěné ulice a tam se u zdi svezla k zemi a poddala se své bolesti, která se skrz oči snažila vyplavit ven..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šíma Šíma | Web | 3. června 2013 v 18:33 | Reagovat

Nemám co k tomu dodat, ale máš moc pěkný blog :)

2 sagittaria sagittaria | Web | 4. června 2013 v 11:18 | Reagovat

Ne vždy mě něco nadchne a málokdy k tomu píšu komentáře, ale tohle se mi líbí...

3 Ronnie Ronnie | E-mail | Web | 8. června 2013 v 21:51 | Reagovat

"Když jí po několika metrech došly síly, zabočila do opuštěné ulice a tam se u zdi svezla k zemi a poddala se své bolesti, která se skrz oči snažila vyplavit ven.." Páni, jak ty to děláš? To je naprosto úžasný. Nemůžu si pomoc, TY jsi v mých očích už prostě spisovatel;')

4 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 13. června 2013 v 15:34 | Reagovat

páni...jak se ti podařilo něco takové napsat?je to opravdu úžasnéjak všechno dokážeš dokonale vylíčit to je prostě úžasné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama