Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


Tajný spolek

15. června 2013 v 13:39 | Verča.. |  povídky
Svítá se. Nebe je jasné, jak křišťálová hladina řeky. Probouzím se a v nostalgické náladě se snažím přesvědčit samu sebe vylézt z postele. Když se mi to nakonec podaří, mé kroky směřují do koupelny. Koukám do zrcadla a hledím na svůj odraz. Vlasy mám slplihlé, sleženédo různých patvarů a ofina mi trčí do všech světových stran. Mé líčení, jež bylo včera černé a dokonalé, již neoplývá dokonalostí, nýbrž se přes noc změnilo v jednu velkou šmouhu, která převažovala pod mýma očima. Pleť mám mastnou. Včerejší make-up dal mé tváři pořádně zabrat, protože už jsem neměla sílu se večer odlíčit. Nějak stále nemůžu uvěřit událostem, které se pravděpodobně staly. Byla jsem vtažena do sekty mého přítele. Cožpak jsem mu mohla říci ne, když mě s tak kouzelným úsměvem žádal, abych mu dělala doprovod? To nešlo, mu bych neodmítla nic. Později se však ukázalo, že firemní večírek ve společenském oděvu, o kterém se zmiňoval, nebyl večírkem, ale setkáním fanatiků, kteří byli přesědčeni, že existuje nadpřirozeno.


Vyzvedl mě před mým domem přesně v sedm večer. Už jsem ho netrpělivě vyhlížela půl hodiny předtím, než jsme se domluvili. Na sebe jsem si vzala rudé šaty na jedno rameno, které byly potaženy krajkou o odstít tmavější barvy, krajka na okrajích přečnívala přes dva centimetry a také z ní byl ušit rukáv na pravé straně. Boty jsem zvolila černé barvy, na devíti centimetovém podpadku. Oči jsem orámovala černou tužkou a na rty nanesla rudou rtěnku. Oděv jsem zvolila, podle události o které jsem si myslela že má nastat. Později se však ukázalo, že naprosto vyčnívám z davu, jelikož všichni na sobě měli bílou košili a společenské černé kalhoty, jen střih měl každý jiný.
Šla jsem v závěsu za Percym. Každý, kolem koho jsme prošli, na mě upíral zvědavý pohled. Přiblížila jsem se k Percymu, tak aby mě neslyšel nikdo jiný a špitla jsem mu do ucha
"Tak večírek ve společenském? Mohls mě upozornit, že oblečení je předepsáno."
"Vypadáš báječně. Nenech se rozhodit tím, že ti ostatní nesahají ani po kotníky ano?"
"Tak ti teda děkuju. Víš že nerada vyčnívám."
"Už je stejně pozdě." Mrkl na mě s šibalským úsměvem. Tohle mi určitě udělal schválně. Došli jsme k jednomu z mnoha stolů, které se zde nacházely. Až na dvě místa byl stůl plně obsazen. Seděli tam tři muži a jedna žena.
"Zdravím přátelé, chtěl bych vám představit svou přitelkyni, tohle je Karin" Na všechny jsem se mile usmála a všem podala ruku na pozdrav. Nejprve se mi představila žena. Měla krátké blond vlasy a byla asi o něco málo mladší než já. Vyzařovala z ní energie.
"Já jsem Hanny." Usmála se. "Máš moc pěkné šaty, kde si je sehnala?" Vyptávala se.
"Děkuji, Látku v prodejně textilií, nitě a uzávěr v galanterce a pak jsem je ušila" Překvapeně se na mě podívala. "Fíha."
Dále se mi představovali muži. První byl vysoký, štíhlý, oči mu rámovaly brýle. Působil sympatickým dojmem a jmenoval se Jarry
Druhý byl Rudy. Vypadal jako kdyby se právě přiřítil z nějaké akce. Modré vlasy měl sčesané do kohoutku a měl na nich snad celé pudlo gelu. Za večer toho namluvil hodně, ale vyjadřování měl vcelku vulgární. Tahle parta ale už na to byla pravděpodobně zvyklá.
Poslední u stolu byl Raul. Ten se vyjadřoval k objektivním věcem, ale nepřidal ani jednu svou historku či zážitek. Měděné vlasy mu rámovaly obličej, nejvýraznější však měl oči. Ty nesly tmavě šedou barvu, takže vypadaly téměř černě. V tlumenějším světle mu splývaly se zorničkami, takže vypadal vcelku strašidelně.
Usedli jsme na zbývající místa a rozhovor se ubíral nenásilnou formou k všeobecným věcem, jako je počasí, práce, hobby.. Když se do místnosti vřítil malý chlapec, mohlo mu být tak dvanáct let.
Nejprve nemohl popadnout dech.
"Co se děje Wile?" Raul okamžitě zaujal vůdčí postavu.
"Blíží se," Mluvil zadýchaně chlapec. "už se blíží...jsou dva." Těch pár slov ho dost vyčerpalo a on se svezl na židli, kterou mu už kdosi stihl donést.
Všichni v místnosti si vyměnili vědoucí pohledy. Pak už to šlo ráz na ráz. Vmžiku byly stoly přesunuty podél místnosti tak, aby vytvářely úzkou uličku. Někdo stáhnul bílé ubrusy, pod kterými se skrývali černé.
Všichni jsme se postavili za stoly, aby vzniklá ulička byla prázdná. Raul se postavil do čela.
Chvíli se nic nedělo, a pak se do místnosti od stropu snesli dva podivíni v černých kápích.
"Vítáme vás." Promluvil Raul. Usoudila jsem, že je pravděpodobně jejich vůdce, či jak tu funkci nazvat. Postavy synchronizovaně přikývly.
"Začneme." Řekl vyšší z mužů a vešel doprostřed uličky. Vytáhl tenkou dlouhou hůl, kterou měl schovanou pod kápí a začal kreslit kruh. V místě kde se hůl střetávala se zemí se začínala materializovat svítivá čára. Druhý muž vytáhl stejnou hůl a kruh čarami rozdělil na čtyři části.
Raul se postavil na čáru, která směřovala k severu.
"Přiveď ji." Pohledem spočinul na Percym a ten mě vzal za ruku.
"Co to děláš?" V mém hlasu se skrývala nechápavost a trochu i histerie.
"Pojď." Sevřel mě pevněji a já neměla dost síly se od něj odtrhnout. Táhl mě směrem ke kruhu, uklonil se Raulovi a mužům v kápi a odešel. Mezitím mě jeden v kápi postavil naproti Raulovi na jižní stranu. Nějaká síla mě držela na místě, takže jsem se nemohla hnout. muži se postavili taky na proti sobě, na východní a západní čáry.
"Ad tempus vietae. Ad tempus vitae." Začli mluvit latinsky muži v kápích
"Ad tempus vitae. Ad tempus vitae." Zopakovali ostatní zůčastnění. Pak muž na východní čáře vzal svou hůl a položil mi ji na rameno. Muža na jižní čáře udělal to samé, ale hůl dal na Raula.
Potom se chytli za ruce a společným hlasem vyslovili "Immortalis." Po vyslovení toho slova se hůlky rozzářily oslepující zaří a s nimi i Raul. Já se svezla na podlahu, protože mě to vyčerpalo.
Pak jsem jen viděla jak muži v stejné záři zmizeli a všichni ostatní začali jásat.
Matně si vzpomínám jak ke mě Percy přiběhl
"Budeš v pořádku zlato." A odvezl mě domů, kde mě uložil do postele. To už jsem ale nevnímala, protože jsem usla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 15. června 2013 v 17:25 | Reagovat

Teda povím ti jednu věc. Patříš mezi typy holek. :)

Mimochodem ta ofina na všechny světové strany a vlasy, když holka vstane z postele (tedy když delší vlasy pochopitelně), tak to je dost sexy (abych tak řekl teda) :)

Ale nechápej mě jako úchyláka. Nic z toho nemyslím nějak špatně.

2 Verča.. Verča.. | Web | 15. června 2013 v 19:28 | Reagovat

[1]: nj,ikdyž i kdybys byl, tak nevěřím že bys to o sobě někomu přiznal, nebo se pletu? :D

3 Ronnie Ronnie | E-mail | Web | 15. června 2013 v 22:00 | Reagovat

Páni, to bylo dost zajímavý. :) Líbilo se mi to, fantasy (nebo jak to nazvat :D) mám ráda. jen mi ten konec přijde malinko urychlený, ale to byl nejspíš účel. Povedené ;)

4 Verča.. Verča.. | Web | 15. června 2013 v 23:37 | Reagovat

[3]: Díky :) jj mohla jsem ten konec víc propracovat, ale už se mi nechtělo :D nebo lépe řečeno chtěla jsem ale neměla jsem moc času

5 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 16. června 2013 v 20:22 | Reagovat

tak tohle bylo vážně dost zajímavý...klidně by na to mohlo být pokračování :-) ale řeknu ti jedno,mě tohle někdo udělat tak se tam asi druhý den vrátím z bandou kamarádů a všechny je nakopu :-D

6 Lukáš Lukáš | Web | 17. června 2013 v 21:34 | Reagovat

[2]: kdybych skutečně byl, tak bych na něco takového ani nenarážel. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama