Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


Uvězněni v jednotvárnosti

25. června 2013 v 22:33 | Verča.. |  články
Rtuť teploměru stoupala nahoru. Nadměrné teplo ve všech vyvolávalo únavu. Nikdo nežertoval, nikdo se nesmál. Svět zabředl v rutinu. Malá dívenka z toho byla velmi smutná. Měla ráda zábavu a smích, ale nebylo nikoho kdo by se bavil s ní. Ve chvílích kdy její rodiče nebyli doma si pouštěla komediální filmy, občas si bláznivě zatančila na energické písničky. Snažila se nespadnout do monotóního života, nechtěla se jako většina lídí potácet jen z povinosti tam a zpátky a v nečinnosti čekat než příjde čas na spánek. Jako neposedné dítě toužila po nějaké akci. Navštvit s rodiči velký obchod s panenkami. Se svými vrstevníky zlobit paní vychovatelky ve školce. Ale jako by všem někdo vysál duši z těla, jako by lidé přestali vnímat krásu života. Každý den se odehrával ve stejném duchu. Všichni vstávali hned po východu slunce, oblékli se a šli do práce. Po osmi, někdy dvanácti hodinách došli domů a začali se věnovat domácím pracem. Když přišel západ slunce, šli spát.
Když se ráno holčička probudila, měla dobrou náladu. Došourala se do kuchyně a usedla za stůl k snídani. Paní a pan Roosleovi už seděli za stolem a hleděli si své snídaně. Při vzpomínce, jak vždy byla maminka energická a tatínek vytahoval z rukávu jeden žert za druhým, se jí zastesklo. Teď mlčeli.
"Mami?.. Včera mě paní vychovatelka pokárala." Zkusila v mamince rozpoutat nějaké emoce.
Oba rodiče se na ni podívali, potom se otočili na sebe, jen pokrčili rameny a zas se věnovali snídani. Dívka se zvedla ze židle a běžela do svého pokoje, kde začala plakat. Dlouhé hodiny přemýšlela, jak má získat své rodiče zpátky. Uvědomila si že podivné chování všechny postihuje jen ve dne, za svitu slunce. Když se den uchýlil ke konci a noc si převzala svou moc, pomalu vylezla z postele. Přicupitala do ložnice, kde její rodiče tvrdě spali a snažila se je vzbudit. To se jí nedařilo. Zbýval jí jeden nápad. Do kýble napustila ledovou vodu a opět zamířila do ložnice rodičů a obsah kyblíku na ně vychrstla. Oba se šokovaně zvedli.
"Drahoušku, co to pro kristovy rány vyvádíš?" Zeptala se jí maminka.
"Víš kolik je hodin?" Připojil se tatínek.
Dívence se oddechlo, ta moc která je svazovala tu už nebyla.
"Maminko, maminečko.. tatííí." Radostně své rodiče objala a ti na sebe nechápavě zírali.
"Zlatíčko pojď spát, zítra se ti nebude chtít vstávat."
"Dobře mami." Když ulehala měla trochu obavy, že ráno zase budou nečetní, ale když vstanula, všichni byli jako dřív. Byl to snad jen sen? Vrtalo jí hlavičkou, ale na odpověď nepřišla. Byla ráda, že je všechno tak, jak má být.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 26. června 2013 v 14:01 | Reagovat

Ahoj,

ona už tam ve skutečností nebývá rtuť upřímně řečeno. Nevím co ale už je tam něco jinýho v tom teploměru.

Vidím, že se taky dokážeš dobře uvolnit.

Mimochodem nechceš spřátelit ?

2 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 26. června 2013 v 15:08 | Reagovat

pěkný a zajímavý příběh,takový tajemný :-)
Opravdu mě dostává jak umíš všechno tak dobře vylíčit,to je vážně něco :-)

3 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 26. června 2013 v 16:41 | Reagovat

bylo by dobrý mě teda přidat do oblíbených stránek (já už tě tam nějakou hodinu asi)

Předem děkuju. Nerad bych se připomínal po druhé. :)

4 Verča.. Verča.. | Web | 26. června 2013 v 17:23 | Reagovat

už jdu na to, předtím jsem to psala z mobilu, protože mi můj bratr schoval nabíječku od noťasu..

5 Lukáš Lukáš | Web | 26. června 2013 v 17:35 | Reagovat

[4]: děkuju mockrát. :)

6 Mardell Mardell | Web | 19. července 2017 v 5:06 | Reagovat

Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone5C. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Podrobností WEB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama