Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


Listopad 2013

Byl to sen, či skutečnost?

20. listopadu 2013 v 22:11 | Verča.. |  povídky
Otevřela jsem oči. Stála jsem naproti sochy archanděla. Kolem nebylo nic, než pár opuštěných budov. Socha byla vytesána do bílého mramoru. Měla podobu muže s nadlidsky krásnou tváří. Stál v pozoru a hleděl do dáli. Na sobě měl vytesané kalhoty, ale jeho hruď byla odhalená a vydávala na obdiv vypracované břišní svalstvo. Na zádech měl složena obrovská křídla. Fascinovaně jsem na něj hleděla. "Jak nadaný musel být tesař, který vytvořil něco tak skvostného." Vydechla jsem do větru. Potom jsem uslyšela tiché praskání, jehož hlasitost nabývala na intenzitě. Po povrchu sochy se začaly táhnout praskliny, které se stále zvětšovaly. O několik kroků jsem ustoupila. Právě včas, abych se dostala z palebné linie, protože skořápka sochy se rozletěla na tisícero malých kousíčků. S otevřenou pusou jsem koukala před sebe udivena, že mě ani jeden kousek nestrefil a hlavně z pohledu, který se mi naskytl. Už přede mnou nestála socha, ale archanděl z masa a kostí. V porovnání s ním socha vypadala jako bodlák vedle růže. Nebyla jsem schopna slova, i přesto, že jsem měla spoustu otázek. Roztáhl křídla a setřepal z nich poslední zbytky mramoru. Rozhlédl se kolem a nakonec jeho pohled utkvěl na mě.
"Přináším poslání." Na chvíli se odmlčel a upřel své oči do mých. "Za sedm dní a nocí, se snese na vaši zemi zlo. Slunce na pár dní vyhasne. Vás se zmocní chaos a sami se odsoudíte k záhubě. Je jen na tobě, jak s touto informací naložíš." Řekl, zamával křídly a vznesl se k nebi. Oči se mi samy zavřely. Chvíli jsem viděla jen tmu a po té jsem oči znovu otevřela. Nechápala jsem. "Byl to jen sen, nebo skutečnost?" Zeptala jsem se sama sebe. Ležela jsem v posteli a byla jsem zmatená. Nevěděla jsem co mám dělat a proto jsem utekla do říše snů.