Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


Leden 2014

Lektvar utkán z barev

29. ledna 2014 v 17:13 | Verča.. |  fotografie
Na chvíli jsem si z pokoje udělala malou laboratoř a takhle to dopadlo.
Tak co, kdo by se napil?



Noc..

19. ledna 2014 v 10:23 | Verča.. |  Téma týdne
Noc
Tak tmavá a temná. Jen hvězdy zjemňují její rysy.
Hvězdy a měsíc, jehož svit se odráží na hladině jezera

Noc
Tak tmavá a temná. Pod její roužkou se skrývá on.
Pod roužkou vzpomínek, jež kalí jeho mysl.

Noc
Tak tmavá a temná. V ní spáchat chce ten čin.
Chce spáchat něco, co osvobodí ho od bolesti.

Pohledem přímým hledí přes hladinu v dál.
Stačí se pouze přehoupnout přes okraj.
Ještě naposled, naposled vzhlíží k třpytu jasných hvězd.
Rozhodl se. Už ho zde nedrží nic. Skočil.

V noci
Tak tmavé a temné. Kdy zář měsíce se již chladná zdá.
Vyhasl život člověka. Jeho duše se osvobodila.

Zahalen dvěma barvami

14. ledna 2014 v 18:34 | Verča..

Fotky mého milovaného bišonka Baka.

Pohoda nade vše.





Stížnost na souseda

9. ledna 2014 v 18:46 | Verča.. |  články
Jako domácí úkol jsme měli sepsat stížnost na souseda. S mou prací se s váma ráda podělím. Doufám že se Vám bude líbit.


Stížnost na chování mého souseda v domě.

Vážení,

tímto dopisem Vás musím informovat o chování mého souseda Ignáce Hrachovce. I přes veškeré snahy ignorovat jej, jsem se neshledala s úspěchem. Pan Hrachovec mi svým chováním způsobuje nemalé potíže. Byla jsem schopna pochopit to, že mé kočce Růženě Fialové, která mu večer chodí mňoukat pod okno jeho ložnice, přimíchal do žrádla sekundové lepidlo. Nevyčítám mu ani propíchnuté gumy mého invalidního vozíku, který jsem nedopatřením zaparkovala do jeho garáže.

Jelikož však nemám své nervy z oceli, musím poukázat na událost, jež mě přiměla napsat Vám tento dopis. Když jsem se předevčírem dostala vyčerpána po těžkém dni do své postele, pan Ignác, i přesto, že věděl, že každé úterý sleduju z okna své ložnice televizi v jeho obývací místnosti, na kterou mám výborný výhled, zatáhl ve svém okně žaluzie. Tudíž mi úmyslně překazil možnost dodívat se na poslední díl mé oblíbené telenovely. Tímto bezohledným chováním mě nadmíru vytočil. Já mu přitom každé ráno zadarmo donáším snídani, většinou bábovky, které vlastnoručně doma peču.

Věřím že mou stížnost nevezmete na lehkou váhu a budete se snažit aby bylo spravedlnosti učiněno za dost.

Předem vám děkuji za vyřízení.

S pozdravem,

Květoslava Fialová, čestná občanka Vašeho okrsku.

Malá dáma 3

2. ledna 2014 v 15:14 | Verča.. |  články
Přijela pouť. Medvídek nervózně přešlapuje před bránou jejího paláce. V tlapce schovává jednu rudou růži. Začíná mít strach protože ona ne a ne jít. Ve své komnatě svého paláce, vybírá nejvhodnější šatičky. Musí být pohodlné a zároveň v nich musí vypadat kouzelně. Konečně si vybrala. Byly zářivě žluté, jako slunce zářící na obloze. Ještě poslední úpravy. Poslední pohled do zrcadla a může vyrazit. Bosa seběhne točité schody. Nazuje si žluté botky s hnědými mašličkami a výjde tajnou branou. Potichu doběhne za medvídka. "Můžeme vyrazit?" Zeptá se a zářivě se usměje. Medvídek se otočí a nechápe jak se dostala z paláce, když celou dobu stál před hlavními dveřmi. Když ho takhle uvidí, začne se smát. To medvídka vytrhne ze zamyšlení a konečně odpoví. "Jistě." Podá jí růži, ke které ona okamžitě přičichne a nabídne jí rámě, jako správný džentlmen. S úsměvem na rtech dojdou na místo, kde jsou postaveny kolotoče a stánkaři prodávají cukrovou vatu. Jednu si koupili a společně snědli ve vteřině. Za hlasitého smíchu se přesunuli k jednomu kolotoči, který je vynesl do nebeských výšin a zase k zemi. Přitom je provázela kouzelná hudba. Bez starostí prošli i ostatní atrakce, které tento den nabízel. Když se setmělo, lehli si na louku a chvíli pozorovali, jak na noční obloze září tisícero malých světýlek. Rozloučili se a zamířili domů.