Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


TT- Lapač snů

21. března 2014 v 9:57 | Verča.. |  Téma týdne
Dlouho jsem nenapsala žádnou povídku a když jsem uviděla jaké je téma týdne, tak jsem se rozhodla, že nějakou napíšu. Ano je krapet masochistická, ale snad to nebude nevadit.

Čas již značně pokročil a já nemohla nadále odkládat spánek. Musela jsem nabrat síly na zítra. Ráno budu vstávat brzy. Hodně brzy. Ulehla jsem tedy do své postele, kterou jsem nazývala Kolébkou zla a s nevolí zavřela oči.
Do snu jsem vplula téměř v okamžení. Rozhlédla jsem se, abych zjistila, co si pro mě připravili tentokrát.
Seděla jsem na zubařském křesle. Okolo mě pobíhalo několik lidí v bílých pláštích.
Ach né. Uvnitř mého chabého těla se třásla strachem malá dušička.
Přišel ke mě muž s černými vlasy a rouškou přes pusu. Na hlavě měl upevněno zrcátko, které mívají doktoři. Všimla jsem, že v ruce drží kovářské kleště. Stáhl si roušku z úst a když zpozoroval můj pohled, zlomyslně se usmál, čímž vydal na obdiv svůj dokonale bílý chrup.
"Ne, prosím. Prosím, tohle nedělejte. Já... já nechci." Oči mi již začínaly vlhnout a čelo jsem měla orosené, i přes to, že tady byla poměrně zima.


Lusk prsty a následně přiběhla mladá sestřička se zástěrou okolo pasu. Na jejím bílém povrchu zely rudé skvrny; bezpochyby od krve. Rozpačitě na muže pohlédla a začala mi připoutávat hlavu řemenem, tak abych se nemohla hnout. Sestřička přešla k muži a ten ji surově políbil. Hned na to ji odstričil takovým způsobem, že se praštila o roh stolu a z hlavy se ji začala řinout tmavě rudá tekutina. To už ale zaměřil svou pozornost opět na mě.
S hrůzou v očích jsem sledovala již zcela nehybné tělo dívky. Z šoku mě vytrhlo, když mi muž začal do úst strkat nějaké dráty. Byl to rozpínák, aby má ústa držela otevřena. Mé úsilí vymanit se z toho všeho bylo sotva postřehnutelné. Síly mi došly téměř okamžitě. A tak jsem tam seděla bezmocná, napospas šílenci, který se vyžíval v masochismu.
Začala hrát hudba, která ve mě umocnila už tak přetékající strach. Všichni lidé, kteří až doposud pobíhali sem a tam, se rozmístili okolo křesla, na kterém jsem seděla.
Onen šílenec vystoupil z kruhu a přešel ke mě. Rozkročmo na mě usedl a pohladil mě přes ústa. Chlad projel celým mým tělem. Potom uchopil kleště velikosti dětské pěsti. Nemohla jsem dělat nic. Vůbec nic a přitom jsem věděla co bude následovat. Už jen ta představa bylá šílená, jaká asi bude skutečnost? Lépe řečeno, realita ve snu? Z hrdla se mi ozýval slabý, zoufalý sten.
A pak to začalo. Kleštěmi uchopil můj horní řezák. A začal jej pomalu vytahovat. Mé zorničky se rozšířily. Ta bolest. Ach ta bolest. Chci pryč! Já chci pryč! Zub násilně vytrhl a mi se z toho místa začala řinout krev. Z očí mi tekl proud horkých slz. Dýchala jsem tak rychle, jako bych právě uběhla maraton. Au. bolí to! To tak strašně bolí! Kdybych tak upadla do bezvědomí. Nohy ani ruce jsem už necítila, jako by se všechny nervy co jsem měla přesunuly do mých dásní.
Tentokrát začal kymácet mou spodní stoličkou. Kdyby se mi to právě nedělo, nevěřila bych, že to může bolet ještět víc, ale opak je pravdou. Bylo to peklo. Dusila jsem se vlastní krví a bolem, jež mi prostoupil celým tělem. A nemohla jsem nic dělat, protože jsem se nemohla hnout.
A najednou jsem na podlaze uviděla jemný pruh světla, který sem pronikal malým okénkem a já se probudila. To byla úleva, jakou si nikdo nedokáže představit. Oči jsem měla ulepené od slz.

Bylo již pozdní odpoledne a já byla nevyspaná. Poslední týden se mi zdály takové sny, které mi ze spánkem nabité energie, nechaly jen minimální množství. Od té doby jsem měla spánkovou fóbii.
Vešla jsem do baru, který byl plný jen z poloviny. Objednala jsem si dvojitého Jegra.
"Smím si přisednout?" Zeptal se mě nějaký muž, soudě podle hlasu.
"Ale jo." Odpověděla jsem aniž bych zvedla hlavu.
Omámená alkoholem jsem mu vylíčila celý svůj problém se sny a on mi trpělivě naslouchal. Nevěděla jsem kdo to je a to mi vyhovovalo. Nejspíš si myslel, že jsem blázen, ale co na tom záleželo. Večer zkončí a už se nikdy neuvidíme. Dočista jsem ztratila pojem o čase a vyčerpáním usnula.
Když jsem se probudila, slunce již bylo vysoko na obloze. Ležela jsem v cizí posteli a měla absolutní okno. Z vedlejší místnosti byl slyšet tlumený zpěv Laury Branigan, taky se odtamtud linula vůně míchaných vajíček.
Nahlédla jsem do kuchyně a viděla stát nějakého muže u plotny. Kdo to je? Nemohla jsem si vzpomenout. Poslední co si pamatuju je, jak jsem včera pila Jegrmajstry a pak rum s kofolou. Potichu jsem se vykradla z bytu. Až při cestě domů jsem si uvědomila, že jsem spala. Že jsem se konečně vyspala, aniž by se mi zdála nějaká noční můra. Usmála jsem se.
Nejdřív jsem si myslela, že tou příčinou, tím lékem byl alkohol, ale po několika nezdařených pokusech jsem si uvědomila, že v tom muselo být něco víc. A tak jsem se vydala hledat svůj lapač nočních můr. Vrátila jsem se zpět do toho bytu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 21. března 2014 v 14:03 | Reagovat

hezké

2 Vali&Cami Vali&Cami | Web | 21. března 2014 v 15:34 | Reagovat

Ahoj tvuj blog se nam moc libi a byli bychom moc radi kdybys nas navstivila na blogu http://prettycute1.blogspot.cz/

Vali&Cami

3 Pierre Pierre | E-mail | Web | 21. března 2014 v 15:49 | Reagovat

Jop tohle mě bavilo, má to nápad. Pěkný!

4 Wiky Dream Wiky Dream | E-mail | Web | 21. března 2014 v 19:17 | Reagovat

Tak ten sen byl brutální.. fuj uplně se mi chtělo zvracet, ale ten konec, ten konec byl absolutně dokonalý :-) :-)

5 Lory Lory | Web | 21. března 2014 v 19:28 | Reagovat

Páni tak to bylo opravdu něco, no nechtěla bych xD Souhlasím s Wiky, ten konec je dokonalej :3

6 Verča.. Verča.. | Web | 21. března 2014 v 19:35 | Reagovat

[1]: Díky

[2]: Děkuji, určitě navštívím :)

[3]: To jsem ráda! :) Díky :)

[4]: No upřímně se mi taky dělalo špatně když jsem to psala :D Děkuju :)

7 Verča.. Verča.. | Web | 21. března 2014 v 19:37 | Reagovat

[5]: Děkujííí :)

8 Lizzie Lizzie | Web | 23. března 2014 v 17:53 | Reagovat

Hůůů...až mi z toho běhal mráz po zádech. Moc se ti to povedlo, je to úžasný příběh :)
P.S. Nominovala jsem tě na svém blogu.

9 Černý drápek Černý drápek | Web | 24. března 2014 v 8:14 | Reagovat

Júúú! Tak to je parádní povídka! :-)

10 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 24. března 2014 v 20:14 | Reagovat

Tak to bylo úplně úchvatné... Já nemám co říct... Lapám po dechu jak to je boží... A to jsem tento komentář musela už asi tak třikrát psát :D Jinak z té povídky mě úplně rozbolely zuby :D A ktomu rychlá písnička takže komentář píši rychle jen jak to jde hlavně do toho rychlého rytmu :D No takoví malí výkec...  Prostě úplně nádherně jsi to napsala... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama