Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


TT- Odstíny snu a reality

29. listopadu 2014 v 19:36 | Verča.. |  Téma týdne
Zdál se mi sen. Byl krásný a hrál všemi barvami. Procházela jsem všechna roční období. Jaro, léto, podzim i zimu. Vystřídaly se za jediný den. Nejprve jsem procházela botanickou zahradou. Každá barva tam měla v zastoupení padesát druhů květin a každá měla jiný odstín. Některé vypadaly, jako by ani nepatřily do tohoto světa. Byla jsem okouzlená. Všechny, jednu po druhé, jsem si pozorně prohlédla. Chtěla jsem si tu krásu vštípit do paměti. Na konci zahrady stála honosná brána. Zvedla jsem dlaň k rukojeti, ale nestačila jsem se ji ani dotknout. Vrata se začaly otvírat samy. Když byla dokořán, uhodila do mě oslnivá záře. Vešla jsem na písčitou plaž jejíž břeh brázdilo čiré moře. Na jeho hladině se odrážely paprsky slunce. Kolem se tyčily skály. Kráčela jsem k vodě plna touhy se do ní vnořit. Cestou jsem ze sebe shodila šaty. Nejprve jsem jen okusila. Byla teplá a zárověň osvěžující, a tak jsem se do ni ponořila celá. V okamžiku se kolem mě objevily malé zářivé rybky. Hladily mě svými těly. Připoměly mi zahradu, v které jsem se procházela před chvílí. Však zdálo se mi, jako kdyby uběhly celé věky od doby, kdy jsem prošla branou. Zavřela jsem oči s úsměvem na rtech a nechala se unášet vlnami. Když jsem se podívala na dno, cosi jsem tam spatřila. Probudilo to ve mě zvídavost, a tak jsem plula ke dni. Byla tam propast, temná a hluboká. Plula jsem dál, ačkoli jsem nic neviděla. A pak voda jako by začala houstnout. Cítila jsem, že už neplavu ve vodě. Vynořila jsem se z hromady pestrobarevného listí. Začala jsem se bláznivě smát a točit dokola. S pocitem štěstí jsem ulehla do kupky, která byla shrabána pod vysokým stromem. Z něho se na mě snášely další listy, až mě celou zahalily. Pohodlí ve mě vyvolalo únavu. Nevěděla jsem jak, ale za chvíli jsem nevnímala svět. Náhle však začal foukat vítr. Byl silný a chladný. Když smetl všechno listí, rozhlédla jsem se kolem. Vše pokrývala velká vrstva sněhu. Tak tak jsem uskočila, když se z větve stromu, pod kterým jsem ležela, řítila mrazivá lavina. Vše se třpytilo. Vypadalo to jako v pohádce. Žádné blátivé potůčky. Jen bílý sníh. Sedla jsem si do něj a začala vytvářet malého sněhuláčka. Pak jsem se rozběhla po bílém koberci. Došla jsem až k zamrzlému rybníku. Chtěla jsem ho přejít. Myslela jsem, že se nemůže nic stát. Vše bylo tak dokonalé. Však led začal praskat. Tříštil se pod mýma nohama a já nebyla schopna uniknout. Rozpadal se a stejně tak můj sen. Na chvíli mě pohltila temnota, a pak jsem se probudila. Zpátky v realitě. Nechci tu být. Chci zpátky do snu. Tam bylo vše barevné, tolik různých barev, tolik odstínů. A tady? Jen černá a bílá...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 10. prosince 2014 v 18:18 | Reagovat

Na dno se můžeš dostat, ale nikdy se na něj nedívej ... vždy vzhůru k nebesům ... :-)

2 Kaisa Kaisa | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 16:21 | Reagovat

Rozhodně zajímavě pojaté, ráda pracuji s kontrasty barev, proto mne toto vskutku zaujalo... No jen tak dál. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama