Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


Duben 2015

TT - Světlo na konci lednice

21. dubna 2015 v 19:45 | Verča.. |  Téma týdne
Je to už týden, co můj zrak naposled spatřil světlo světa. Celých sedm dní strachu a zármutku. Bloudím labyrintem do kterého mě uvrhl sám ďábel. Sotva se vleču a žízeň zaháním vodou z kaluží. Už ani nevnímám její odpornou chuť. Kdy tohle s skončí? Kdy naleznu klid? Kolem mě se táhnou vysoké, kamenné zdi.Tak vysoké, že nevidím jejich konce, ikdyž to je nejspíš zapříčiněno tmou, co tady vládne. Každou chvíli se cesta dvojí a já jsem nucena rozhodnout, které vyjdu vstříc. Už nad tím nedumám. Už nevím kde je nahoře a dole.
V mém žaludku panuje neutišitelná bouře a já už nějakou dobu vážně přemýšlím nad řešením. Rozhodnuta při pohledu do očí, které na mě vyděšeně třeští z těla zubožené myšky. Krčí se v koutě a má strach. Tak malá a křehká. Bezbranné maso. Mé tělo se opět hlásí. Mám hlad. S pohledem šelmy sleduju svou kořist. Pomalu se plížím blíž. Kdyby mi fungoval mozek a já začala přemýšlet nad svými činy, pozvracela bych se. Stačí jeden pohyb a už v rukou svírám malé tělíčko. Pod palci cítím tep jejího srdce. Kdy naposledy jsem jedla? Vystrašeně se na mě dívá a mi přitom opět zakručí v břiše. Přímý pohled z očí do očí. Dvě světýlka uprostřed tmy. Zavírám své a zhluboka dýchám. Sbírám odvahu. Plna síly oči znovu otvírám...
A pak.. jsem oslepena oslnivým světlem. Co to? Světlo na konci lednice. Zamrkám abych se vzpamatovala. Rozhlédnu se kolem jestli mě nešálí zrak. Ne. Vidím dobře. Z rukou mi vypadne cosi studeného. Polekám se a uskočím. Makrela, kterou jsem kupovala na zítřejší oběd se teď nevinně valí na zemi. Uff. S úlevou a vyčerpáním běžím zplátky do své postele.