Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


TT - Nový experiment šíleného vědce

16. srpna 2015 v 11:25 | Verča.. |  Téma týdne
Vnitřní démon

S přicházející nocí ulice ožila. Ze všech stran se ozývala hlasitá hudba a také smích doplněn cinkotem lahví plných ethanolu. Lidé chodili ve skupinách i samostatně a neměli ani potuchy o tom, že jsou pod dozorem. Chtěli se jen bavit, zabít žal. Nic jiného už je nezajímalo. A tak si jistý muž, vědec v bílém plášti ukrývající se na střeše činžovního domu, vybíral své oběti.

Kluby se plnily. Hilary, Samuel a Viktorie, již posilnění Metaxou, mířili ke klubu Teulis. Bylo to místo, kde trávili každou sobotní noc. Hil a Samuel tančili ploužák, zatímco Viki do sebe nalévala již pátou sklenku Metaxy. Obvykle tolik nepila. Nelíbil se jí pohled na lidi, kteří byli opilí až příliš včetně jí samé, ale tentokrát jí to bylo jedno. Ve čtvrtek zjistila, že jí je její přítel nevěrný. Ještě mu neřekla, že o tom ví. Požádala Hil, aby jí před ním zapřela, jinak by tu byl dnes s nimi. Rozhodovala se, co dál.
Dýdžej změnil repertoár písní z populárních na drumy. Těsně před tím, než se Samuel a Hil vrátili ke stolu, rozbolela Viktorii hlava, a tak se vydala na toalety. Muž, který stál opodál, se za ní začal prodírat skrz tančící dav. Udržoval si dost velkou vzdálenost, takže si ho nemohla všimnout. Vypadal elegantně, na první pohled přitažlivě, ale jeho úmysly už tak čisté nebyly.
Když otevřela dveře, jako první zamířila k umyvadlu. Z těžka se o něj opřela. Pustila vodu. Opláchla si obličej, a když zvedla tvář, uviděla v zrcadle třesoucí se dívku. Krčila se u zdi v kabince bez dveří. Dopotácela se k ní a opřela se o stěnu, aby nabyla rovnováhy.
"Chceš nějak pomoct?"
Dívka měla krátké černé vlasy, rozježené na všechny strany. Po rukou se jí táhlo tetování hada a na krku se jí houpal náhrdelník s přívěškem jejího jména.
"Vzduch." Zasípala s těží Lea. Pod očima měla rozpitou černou řasenku.
Viktorie jí pomohla na nohy. Sama se na nich sotva udržela, ale i přesto se jí podařilo vyvést Leu ven. Vyšly zadními dveřmi, přešly cestu vedoucí do parku a sedly si na lavičku.
Lea se stále třásla. Potřebovala svoji dávku. Po té, co se stala svědkem toho, jak její matka zavraždila jejího otce, začala brát drogy. Nevěděla, jak jinak se s tím vypořádat. Udat vlastní matku nechtěla, a tak raději sama spadla až na dno.
"Lepší?" Zajímala se Viki.
"Jo, dík." Šeptala Lea s pohledem upřeným k muži, který se k nim blížil. "Hele." Ukázala tím směrem.
"Fešák."
"Celkem."
"Celkem? Elegalantní sex bomba." Začala se bláznivě řehtat. Alkohol jí stále koloval v žilách.
Muž mezitím došel až k nim.
"Dámy," Smekl cylindrem na pozdrav. "můžu si k vám sednout?"
"Jen pojď, kocoure." Zavrněla dlouhovlasá blondýnka. Lea ho ignorovala. Muž se však ani nehnul a měřil si obě dívky pohledem. Poté se posadil na lavičku, která stála naproti té, na níž seděly dívky.
"Není nad čerstvý vzduch."
"Jo." Viktorie i Lea byly v mírném napětí. Ticho se prodlužovalo.

"Kde sakra je?" Uběhly dvě hodiny od doby, kdy Viktorie odešla, aniž by cokoliv řekla svým přátelům.
"Třeba šla domů."
"A nic nám neřekla? Blbost."
"Najde se, neboj." Uklidňoval Samuel svou dívku, i když si tím nebyl vůbec jistý.
Znovu prohledali každý kout. Nebyla nikde v klubu, ani před ním.

"Chcete taky?" Zeptal se muž, když si do úst vkládal tabletku. Jedinou, která byla v balení neškodná.
"Ať je to cokoliv." Lea k němu natáhla ruku. Byla v tom už zběhlá a potřebovala další svinstvo. Měla absťák a prázdnou peněženku, takže to pro ni byla nabídka, kterou by neodmítla.
Viktorie se tvářila nedůvěřivě a chvíli se zdráhala. Lea už měla tabletku v sobě.
"Je to lék na všechno." Upřeně jí pozoroval. "Ale jestli nechceš." Pokrčil ledabyle rameny, jako by mu na tom nezáleželo. Jen před několika málo hodinami drogu dokončil a teď ji potřeboval na někom vyzkoušet. Kdyby byla Viktorie střízlivá, nikdy by nekývla, ale teď byla situace jiná. Její láska ji zranila a alkohol zatemnil mysl. Natáhla k němu ruku. Když tabletku spolkla, muž se zvedl a odešel. Šel zpátky na střechu, odkud měl dobrý výhled na obě dívky a čekal, až začne vnitřní ďábel účinkovat.

Samuel a Hilary svou kamarádku stále hledali.
"Tam je!" Hil ji jen letmo zahlédla v parku. Okamžitě se tam rozběhla a Samuel ji následoval.
"Kde jsi sakra byla?! Víš jaký jsem měla strach? Hledáme tě už tři hodiny. Nemůžeš se jen tak sebrat a.." Zarazila se, když viděla její prázdný pohled. Sam s hrůzou sledoval, jak Lea v rukou drží malého ptáčka. Byl celý od krve a pomalu přestával dýchat.
"Viki?" Chtěl po ní vysvětlení.
"Viktorie, kdo je to?" Viktorie neodpovídala. Dokonce ani nepoznávala své přátele. Žíznila po krvi. V rukou se jí blýskla čepel dýky. Byla pod nadvládou drogy, stejně, jako druhá dívka.
Lea se postavila za ně, aby jim zablokovala cestu k úniku. Okolo nich se táhla hustá alej stromů.
"Viki, co to s tebou je?" Sam s ní chtěl zatřást, aby ji probral. Viktorie však máchla dýkou. Nečekal to. Sice ji nepoznával, ale ani náhodou ho nenapadlo, že by byla jeho kamarádka hrozbou. Z tepny na jeho krku, začala stříkat krev. Samuel padl na kolena. "Uteč Hil." Když ji však viděl, věděl, že ho neposlechne. Jeho srdce přestalo tlouct. Místo toho, aby ho Hilary poslechla, jen stála a byla v šoku. Zatím jí nedocházelo, že její přítel zemřel. Než se stihla vzpamatovat, vzala si ji na starost Lea. Na trávě ležela lopata. Vzala ji do rukou a kývla hlavou k Viktorii. Viktorie popadla svou kamarádku a přitiskla jí zády ke stromu. Lea ustoupila o tři kroky. Pak se rozběhla a prošpikovala Hilary pod krkem. Hilary zůstala přišpendlená ke stromu, s očima otevřenýma dokořán.
Pak Vnitřní démon přestal účinkovat. Lea i Vikrorie padly k zemi, na pár vteřín se nic nedělo,pak se probraly. Obě byly od krve. Obě se třásly. Viktorie zvedla tvář a začala křičet, když uviděla své přátele mrtvé. Pak se rozbrečela.

Muž, spokojen se svým výtvorem odešel.

Druhý den ráno našla policie v parku dvě mrtvá mladá těla. Chlapce a dívky. Opodál našli dvě dívky utopené. Když Viktorie s Leou uviděly, co provedly. Nedokázaly se s tím smířit a ještě toho dne skočily z mostu do rozbouřené řeky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nhoriel Nhoriel | E-mail | Web | 16. srpna 2015 v 12:08 | Reagovat

V první řadě Ti sem hodím něco k opravě (doufám, že si to nebudeš brát nějak špatně...) :-)
"Vzduch," zasípala stěží Lea. <- obecně, když používáš po větě "řekla, zašeptala, odtušila", měla by být před horními uvozovkami čárka a písmeno malé. Když máš otázku, napiš otazník, uvozovky nahoře a také malé písmeno. Velké písmeno se píše v případě, že jde o samostatnou větu. "Vzduch." Dívka si prsty svírala krk. V celém textu je takových chyb plno, tak na to ještě mrkni :-)

Vyšly zadními dveřmi, přešly cestu vedoucí do parku a sedly si na lavičku. <- podmětem byly dívky, tudíž ve shodě y

Poté, co se stala svědkem toho <- "poté" dohromady (To samé o pár řádků níž - Poté se posadil na lavičku)

Druhý den ráno našla policie v parku dvě mrtvé mladé těla - "dvě mrtvá mladá těla"

Když Viktorie s Leou uviděli, co provedli. - "uviděly, provedly"

No a k samotnému textu. V první řadě mě překvapilo, jak jsi zapojila Leu, aniž bys ji nějak "oficiálně" představila. Viki ji uviděla a od té doby to prostě byla Lea. Lepší by bylo, kdyby jsi ji uváděla jako "dívku", dokud by se sama nějak nepředstavila...

Další věc je pak jednolitost textu. Jednotlivé okamžiky odděl mezerou, člověk se v nich jinak pak snadno ztrácí. V jednu chvíli čteš o událostech v parku a najednou se tam objeví Sam, který s Hil ledá Viki. Takhle "všechno v jednom souvislém textu" je to neskutečně matoucí.

Jisté situace by stály za to trochu vyšperkovat - působení drogy jako takové. Když už jsi vymyslela takovou zápletku, rozveď ji a doveď k dokonalosti. Nech text chvilinku uležet, pak se k tomu zase vrať a dopiš... dodej tomu napětí, myšlenky jednotlivých postav (přímo v ichu - Co to jen může být? proletělo jí hlavou.), zkrátka trošku péče :-)

Též by stálo za to rozvést osobu "šíleného vědátora". Jde vlastně o tu nejklíčovější postavu, ale přitom o něm skoro nic nevíme.

Text jako takový plynul, slovní zásobu taky nemáš špatnou, jen tomu zkrátka věnuj trochu více péče a uvidíš, jak si pak všichni budou mlaskat nad Tvými texty :-)

2 Verča.. Verča.. | Web | 16. srpna 2015 v 12:59 | Reagovat

Většiny chyb jsem si všimla hned poté, co jsem si článek znovu přečetla. Bohužel až po zveřejnění. Přesto děkuji.  
Sama jsem nechápala, jak jsem mohla udělat tak banální chyby, jako napsat měkké i, místo tvrdého. :D
Jinak k ději. Většinou píši v ich formě, ale tentokrát jsem nechtěla. Postrádá to emoce, jsem si toho vědoma, ale tak jsem to cítila. Tak jsem to napsat chtěla.

3 Marsi Marsi | Web | 16. srpna 2015 v 20:17 | Reagovat

máš hezky design :)

4 Marsi Marsi | Web | 17. srpna 2015 v 14:52 | Reagovat

a hezká povídka :)

5 Verča.. Verča.. | Web | 17. srpna 2015 v 16:29 | Reagovat

Díky :)

6 Elis Elis | Web | 19. srpna 2015 v 11:02 | Reagovat

To je povedená a zajímavá povídka... o nic nejde, chybičky se vloudí, znám to je to tím, že se více pozornosti při psaní věnuje ději než skladbě vět nebo pravopisu a navíc většina lidí po sobě chyby nenajde po skončení psaní, protože zná do slova co napsali, ty chybičky se objeví až z odstupem času...

7 Terezka Terezka | Web | 26. srpna 2015 v 14:33 | Reagovat

Supr článek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama