Zavítejte také do mého kreativního obchůdku ;)


Ranní souboj..

19. března 2016 v 21:33 | Verča..
Snažím se přemoci ten slastný pocit. Naposled. Je to naposledy. Říkám si. Každá vteřina je drahá. Vzdávám se. Zvoní a já to ignoruji. Zkus to znovu! Křičím tiše. Přetáčím se na druhý bok. Pomalu ale jistě upadám do zapomění. Znovu. Nechávám se unášet pocitem lehkosti. Hudbou ticha, která má být brzy přerušena. Znovu. Zkouším to. Nejde to. Vědomí mě sžíra. Jsem svázaná. Opět se ozýva v prostoru vedle mě. Tak dotěrný, tak neodbytný. Zkouší to stále dokola. Až do doby, než dožene můj pocit zodpovědnosti. Nakonec utichá s vědomím vítězství. A já nadobro procitám.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 5. května 2016 v 18:23 | Reagovat

Úžasně napsané a působivé, přímo cítím to napětí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama